Baškirský kůň

 

Původ a historie

 

Baškirie leží na jihozápadním úpatí Uralu, ještě před 150 lety tady žili divocí tarpani a kertakové. Baškirský kůň, který je nesporně potomkem tarpanů, patří do skupiny stepních a horských plemen severní Euroasie. Jako přirozené plemeno vznikl přímo v Baškirii, zřejmě ještě před tím, než se zde usadili Baškirové, původně kočovní příslušníci jednoho z turkických altajských národů. V této oblasti se počátek chovu koní datuje až k době před pěti tisíci lety, kdy zde byli zkroceni stepní tarpani.

Značná členitost území Baškirie vedla ke vzniku dvou typů baškirského koně, poněkud robustnějšího stepního a menšího horského typu. Oba typy byly příležitostně ovlivňovány sousedními plemeny, ale původní charakter baškirského koně se víceméně nijak nezměnil.

V 19. století začíná v Baškirii převažovat ruský vliv, v rámci toho se i ruští chovatelé, které zaujaly kvality baškirského koně, začínají zabývat cílevědomým chovem a šlechtěním tohoto koně. Moderní metody chovu posléze převzali i sami usedlí baškirové. Baškirský kůň se velmi záhy stal oblíbeným užitkovým plemenem, které se používalo nejen v samotné Baškirii, ale i v evropské části Ruska, ale na Sibiři a tehdy ještě ruské Aljašce.


Popis

 

Baškirského koně lze charakterizovat jako silného a robustního koníka, který má mohutnou hlavu, svalnatý krk, plochý kohoutek a zavalité tělo se strmou plecí a širokým pevným hřbetem. Jeho nohy jsou poměrně krátké, ale silné, kopyta jsou pevná, nepotřebují kování. Stepní typ je o něco větší, u toho typu je také více patrný rozdíl mezi klisnou a hřebcem. Někdejší nedostatky jako někdy se objevující sblížená hlezna nebo příliš strmé spěnky se podařilo u moderního baškirského koně odstranit. Naprosto typická je pro baškirského koně velmi hustá hříva a stejně tak i hustý ocas
a krátký rous na patkách. Přes zimu má pak jeho srst kadeřavou podsadu, horskému typu zůstává tato podsada i v létě, i když není tak hustá. Baškirský kůň je zpravidla ryzák, někdy má tmavší hřívu, kopyta jsou světlejší. Vzácně se může objevit plavák nebo i bělouš.


Charakteristika

 

Baškirský kůň vyniká mimořádnou odolností a houževnatostí, je schopen pohybovat se v hlubokém sněhu a snášet mráz i kolem -40 °C. Rovněž jeho vytrvalost je obdivuhodná, když dokáže za den urazit ve sněhu a v mrazu i 140 km. Baškirský kůň má klidnou a vyrovnanou povahu, se kterou je schopen všestranného výcviku. Hřebci nebývají agresivní, jak je to jinak u stepních koní vcelku běžné, klisny je možné bez problémů dojit.

 

Plemenné znaky

 

Výška v kohoutku je u stepního typu 138 cm, u horského typu 135 cm.

Obvod hrudníku je u horského typu 170cm, u stepního typu se pohybuje okolo 164 cm.

Obvod přední holeně je 18 cm.

Laktace u klisen trvá 7 až 8 měsíců.

 

Využití


Baškirský kůň se choval jako všestranně užitkový kůň, který je zcela nepostradatelný pro život v tundře. Využíval nejen pro práci k zemědělství, k zápřahu nebo jako soumar, ale zužitkovávala se i jeho velmi kvalitní srst, ze které lze vyrábět plst, a především pak produkoval vysoce kvalitní mléko. Pro mléko, ze kterého se vyrábí kumys, kvašený nápoj s neobyčejně vysokou nutriční hodnotou, se chová především i dnes, kdy jeho výkon už mnohde nahradili stroje. Produkce mléka u jedné klisny může dosáhnout až 2700 litrů během jedné laktace, z mléka se vyrábí i další potraviny.

Baškirský kůň zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Baškirský kůň


Nejlepší profily

2 profilů Baškirský kůň z toho 0 profilů hříbátek



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.